Magazín
Pokud vám už z toho všeho nekape na maják, nabízím vám čtení o vodě pro volnou chvíli. Převzaté články budou čas od času obměňovány.
2.5. 2024
zdroj: 100+1 zahraničních zajímavostí
Šášeň lodní: Zákeřný měkkýš, který zničil nejednu námořnickou výpravu
Šášeň lodní, zdánlivě neškodný měkkýš, po celou dobu lidské historie věrně kopíroval objevitelské výpravy námořníků. A všude tam, kam s lidmi dorazil, začala působit pořádné problémy.
Stačí se podívat na pár historických událostí, které jsme dosud mylně interpretovali jako náhody. Potopení lodi vikingského objevitele a mořeplavce Bjarniho Grimolfssona? Ano, toho, který velmi pravděpodobně jako první Evropan objevil v 10. století bájný Vinland, tedy Severní Ameriku? Jeho drakkar byl naskrz prohlodaný šášněmi. Kryštofa Kolumba, dalšího objevitele Ameriky, pak ty samé potvůrky připravily v roce 1503 na jeho čtvrté expedici o dvě lodě, ještě než doplul na Jamajku. A četli jste román Bílá Velryba od Hermana Melvilla? Předlohou mu je skutečná událost, potopení velrybářské lodi Essex vorvaněm v roce 1820.
Námořníci ve starém Řecku ho považovali za zásadní hrozbu. Když vytáhli do boje proti Trojanům, obávali se ho stejně jako kopí a šípů nepřátel. Mohl je totiž během kotvení připravit o jedinou možnou cesty zpět. I proto před vyplutím natírali kýly svých lodí dehtem. O kom že je řeč? O nevelkém mořském mlži, zvaném šášeň lodní – živočichu, který dokáže každé dřevo zanořené do mořské vody provrtat jako ementál.
Vypadá jako dvaceticentimetrový bledý červík s hlavičkou krytou dvěma trojúhelníkovitými destičkami. Pro námořníky ale byla plovoucím nebozezem, vražedným protivníkem, vůči němuž byli téměř bezbranní. Jak k takové reputaci přišla?
Zní to jako pohádka – 238 tun vážící plavidlo by si nezadalo s žádnou rybou ani mořskou příšerou. Jenže právě Essex, kotvící před nehodou celé měsíce v přístavu Nantucket, byl dočista protunelován šášněmi. Kapitán George Pollard doufal, že si poslední cestou za velrybami vydělá na novou loď. Už to ale nestihl – šášně byly rychlejší. Mimochodem, nebýt jich, mluví se dnes ve Velké Británii španělsky. To ony se postaraly o faktické oslabení nezničitelné Armady, španělské královské flotily. Mořské vlnobití a troufalý výpad Angličanů jen dokončily načaté dílo zkázy.
Šášně lodní, latinsky nazývané Teredo navalis, žily původně v Atlantiku. Mořeplavci na lodích ze dřeva, je ale neúmyslně rozvezli do celého světa. Tihle mlži se totiž nepotřebují rozmnožovat ve dvou. Vajíčka ze sebe dokáží vyklopit sami. Stačí tedy jedna dobře zavrtaná cestovatelka, která může být u neznámých břehů zárodkem celé populace. Šášně jsou velmi nenáročné. Potřebují jen slanou teplejší vodu, a dostatek dřeva. V něm pak hloubí centimetr široké chodbičky, dlouhé i půl metru. A počínají si při tom velmi nenápadně. V průběhu hlodání vylučuje červ sekret, který pokrývá vnitřek vyvrtané chodby. Tato vápnitá látka později utuhne a zachová dřevu zdánlivou kompaktnost a pevnost. A že je perforované jako ementál, si obvykle všimnete, až když jdete s lodí ke dnu.
8.3. 2024
zdroj: yachting.com
Majáky svázané s legendami a tragédiemi
majestátné, kuriozní i prokleté
Majáky jsou s námi od starověku. Zatímco pro posádky lodí byly nadějí na blízký přístav a pro dobrodruhy romantickým snem, pro samotné správce často znamenaly službu v osamění a nehostinných podmínkách, které si vybíraly krutou daň na jejich duševním zdravím. Není proto divu, že se tolik duchařských historek točí právě kolem majáků. Bývají totiž podložené neuvěřitelně tragickými příběhy, které se skutečně staly.
Než se k nim ale dostaneme, podělíme se s vámi o pár zajímavostí o majácích, které jsou stejně poutavé jako mytologie a pověsti kolem nich. Majáky používáme už tisíce let. Nejvíc jich ale vzniklo v průběhu 19. a 20. století. Třeba jen mezi roky 1840 a 1940, které se považují za zlatou éru moderních majáků, se jejich počet ve Spojených státech rozrostl z 16 na zhruba 1 500. Evropa se svými koloniemi nezůstala pozadu, nicméně USA dodnes na počet majáků vedou.
Majáky v číslech
- Nejvyšší maják na světě najdeme v Saudské Arábii. Jeddah Port Control Tower měří 133 m.
- Naopak nejnižší maják má pouhé 3 m na výšku. Jde o maják na ostrově Hilbre nedaleko Liverpoolu.
- Za nejstarší maják se považuje Pharos, alias maják Alexandrie. V Egyptě ho postavili Ptolemaiovci mezi lety 280–247 př. nl. Maják se nedochoval, jeho přibližnou podobu známe jen ze spisů. Ani výškou si nejsme jistí, uvádí se 120–137 m.
- Ovšem nejstarší stále stojící maják je Herkulova věž ve španělském městě La Coruña. Pochází z dob antiky a vysloužil si místo na seznamu světového dědictví UNESCO.
- Údajně nejčastěji fotografovaný je historický maják Portland Head Light na Cape Elizabeth v Maine. Nedivíme se, vypadá skvěle z každého úhlu.
- Maják Phare du Creach u francouzského městečka Ushant je nejvýkonnější, rozumějte nejsvítivější, maják v Evropě, potažmo na světě. Dosvítí až do vzdálenosti 30 mil. Stejně daleko dosvítí nejvýkonnější maják USA Sullivan's Island Lighthouse. Jeho svítivost v kandelách je ale skoro 500krát menší.
- Ruské majáky za polárním kruhem pohání nukleární energie, protože by bylo velmi obtížné dovádět k nim elektřinu. Takových majáků se vybudovalo víc než 1 000, v současnosti je jich ale v provozu zhruba 130.
Majáky a jejich barvy
Proč jsou některé majáky pruhované a jiné bílé? Kdo nebo co o tom rozhoduje? Barva majáku není náhodná. Maják je především výstražné značení, a proto musí být vždy dobře vidět. Maják může být natřený bíle, pokud je jeho okolí tmavé a nehrozí, že s ním splyne. Rudé nebo černé pruhy tedy mívají majáky na světlých útesech.
Majáky a jejich výška
Při rozhodování, jak vysoký má maják být, se vždy bere v potaz zakřivení Země. Čím výš je světlo nad výškou střední hladiny moře, tím dál dosvítí. Zároveň jsou majáky stavěné tak, aby jejich světlo viděli jak na míle vzdálené lodě na moři, tak místní lodě plující blíž pobřeží. Kdyby byl světelný paprsek příliš vysoko, kapitán u pevniny by ho nemusel vidět. Proto bývají majáky na vrcholcích útesů nižší, zatímco ty postavené blíž vodní hladině vyšší.
Majáky a jejich světla
Majáky nacházející se v relativní blízkosti dalších majáků mají vždy jinou frekvenci záblesků, aby je místní námořníci od sebe rozeznali i ve tmě. Nicméně, několik majáků v různých od sebe vzdálených oblastech může svítit podle stejného vzorce. Přece jen jsou na světě tisíce majáků, je nemožné, aby každý z nich měl svůj originální vzorec.
Majáky s pozoruhodnými příběhy
Dnes jsou majáky automatizované a většinou není potřeba, aby je trvale obýval správce. V ne tak dávných dobách to ale bylo jinak. Osamění, nárazy rozdivočelých vln na skály a kvílení větrů prověřily odolnost nejednoho může a ženy (příležitostně na majácích žily) a daly vzniknout děsivým legendám.
Maják jménem Peklo
Brána do pekla je podle všeho v Bretani. Vody mezi ostrovem Île de Sein a pevninou, známé jako Raz de Sein, jsou pověstné zrádnými mořskými proudy. I dnes ženou lodě na skaliska menších ostrovů, které na ně v nepřehledných vodách číhají. Maják Tévennec, postavený na konci 19. století, měl být nadějí pro námořníky a světlem ve tmách, brzy si ovšem vysloužil přezdívku "Peklo". Co se zvrtlo? Všechno začalo už s prvním správcem majáku. Toho dohnaly k šílenství hlasy žádající jeho odchod z ostrova. Poté, co stejný osud potkal i jeho nástupce, bylo rozhodnuto, že maják budou obsluhovat dva správci. Ovšem ani přítomnost obou mužů neučinila přítrž podivným událostem, které se v souvislosti s majákem odehrávaly.
Místní měli za to, že ostrov obývá Ankou, mytologické stvoření symbolizující smrt a z ostrova sbírá duše utonulých námořníků, jejichž lodě zachytily proudy. Proto se pokusili provést exorcismus a do skal vyryli velké kříže. Francouzská vláda byla trochu pragmatičtější, dovolila následujícímu správci přestěhovat se na ostrov i s ženou a třemi dětmi. Kdo ví, možná to byla rodinná idylka nebo přítomnost dětí, co zažehnalo kletbu, ale rodina Quéméréových se nikdy s duchy nesetkala. Maják byl automatizovaný v roce 1910 a od té doby byl neobývaný.
Až do roku 2016, kdy se Marc Pointud, prezident francouzské společnosti pro záchranu majáků rozhodl na "prokletém ostrově" 60 dní sám pobýt v rámci kampaně, která měla získat peníze na renovaci majáku. Marc se tak stal prvním obyvatelem ostrova po 100 letech, vrátil se zdravý a při smyslech a jeho pobyt majáku přinesl kýženou pozornost. Takže konec dobrý, všechno dobré.
Majáky jako prokletí několika generací
Narozdíl od Quéméréových rodina Sharidanových z Michiganu takové štěstí neměla. Aaron, veterán z občanské války, se coby správce majáku South Manitou přistěhoval s ženou Julií na stejnojmenný ostrov. Stal se tak jedním ze skoro 130 správců majáků na Michiganských jezerech. S rodinou tu žil 12 let, než si neklidné vody vzaly první členy rodiny – jeho ženu Julii a nejmladšího syna. Na cestě domů je přepadla bouře a převrátila jejich loď. Těla se nikdy nenašla, ale jejich duše prý doputovaly zpět na maják, kde návštěvníci přísahají, že slyší jejich hlasy. Tím ale rodinná tragédie neskončila.
Tělo se nenašlo ani v případě nejstaršího syna Leviho, který zahynul při kolapsu železničního mostu v Kentucky. Zodpovědnost za rodinu pak připadla jeho bratru Georgovi, ten šel ve šlépějích rodičů a stal se správcem majáku South Manitou, po desetiletí ale trpěl depresemi a svou práci často svěřoval ženě. George se oběsil na návštěvě u svého strýce, taky správce majáku, akorát že v Illinois, čímž rodinná tragédie zasáhla hned dva různé majáky.
8.3. 2024
BESKYDY
ZADOKOLESOVÝ VLEČNÝ REMORKÉR
- Na vodu byl spuštěn roku 1956 v Mělníku
- Jeho současným domovským přístavem je Děčín
- Délka 57 metrů (4x delší, než loď Barabarca), šířka 9 metrů, ponor kolem jednoho metru
- Poháněn vznětovým motorem 6L350 s výkonem 404 kW (o něco méně, než je výkon motorového vozu řady 854 "Katr")
- Plná nádrž paliva vystačí téměř na 200 hodin chodu motoru
- Posádku tvoří čtyři muži
- Loď je určená pro vlečení nemotorových plavidel - nákladních člunů, protahování lodí proudnými úseky a pro vyprošťovací práce. Zachránila nasedlá, nebo uvízlá plavidla nejenom u nás, ale i v sousedním Německu
- Pro nízký ponor se může plavit i za nízkého stavu vody a děčínský úsek Labe pro něj nepředstavuje po většinu roku překážku
- Každá z dvou příďových kotev váží 1 200 kg
- Plavidlo je zajímavé kolesovým pohonem a lodním telegrafem (kapitán posílá do strojovny pokyny a strojník podle nich ovládá motor). Obojí již není moc k vidění
- Beskydy je poslední zadokolesové plavidlo v Evropě, které slouží svému původnímu účelu
- Loď je od roku 2016 kulturní památka
- Ve stejném roce se stala majetkem státu. Za první rok provozu poskytla 61 přípřeží v úseku Hřensko - Ústí nad Labem, z niž 59 bylo poskytnuto zdarma
- Na 100m dlouhém laně může vléct dvě sestavy vlečných člunů délky 130m, nebo 3 nákladní motorové lodě. Celková hmotnost vlečených plavidel může dosáhnout i 1 200 tun
1.3. 2024
zdroj: Aktuálně.cz
Strach ze Suezu. Kapitáni se ho zbavují na přesné replice pod Alpami
Port Revel se nachází ve francouzských lesích nedaleko Alp. Tréninkové centrum má přesnou repliku Suezského průplavu, která je ale 25krát menší. Slouží kapitánům a lodivodům, aby si nacvičili, jak mají proplouvat samotným Suezem. Jde o dovednost, které se dostalo pozornosti poté, kdy za silného větru a písečné bouře ucpala obří nákladní loď Ever Given na šest dní egyptský průplav.
"Hloubka, břehy, tvar kanálu, přesně odpovídají tomu skutečnému průplavu před rozšířením v roce 2015. Lidi tady pracují jak v běžných podmínkách, tak v nouzových situacích, které jim můžeme nasimulovat. Jediné, co nedokážeme, je písečná bouře," říká ředitel tréninkového centra Francois Mayor.
Stážisté se v Port Revel snaží proplouvat na zmenšených modelech obřích kontejnerových lodí. Během výcviku na replice Suezského kanálu instruktoři simulují problémy s řízením a výpadky motoru, aby zjistili, jak účastníci reagují. "Je zde malý manévrovací prostor. Musíte být velmi soustředěný," tvrdí Mayor.
V Port Revel nejde ale jen o Suez, jsou zde i další repliky některých nejsložitějších míst v globální lodní přepravě. K dispozici je mimo jiné malý sanfranciský záliv nebo napodobenina Port Arthur v Texasu pro lekce kotvení a manévrování výletních lodí a tankerů v přeplněných přístavech. K využití jsou i podvodní turbíny, které simulují proudy a vlny.
"Po každé nehodě k nám přicházejí noví klienti. Náklady na výcvik v Port Revel nejsou nic proti tomu, když se vám jen na jeden den zasekne loď skutečně," dodává ředitel centra Mayor.
19. 1. 2024
Zajímavosti o řece Moravě
- Délka naší třetí největší řeky činí 354 Km. Je o 18 Km kratší, než trasa rychlíku "Rožmberk" z Plzně do Brna. Délkou i průtokem dosahuje čtyř pětin Vltavy
- Na rozdíl od Labe a Odry se nevlévá přímo do žádného moře
- 80% toku (284 Km) se nachází na území ČR, z toho 14% (39 Km) tvoří hranici se Slovenskem
- O dalších 20% toku (70 Km) se dělí Slovensko s Rakouskem na své společné hranici
- Pramení 300 metrů od vrcholu Kralického Sněžníku v nadmořské výšce 1370 metrů
- Od pramene schází k území Polska už jen 125 metrů
- Ústí zleva do Dunaje na hranici Rakouska a Slovenska pod hradem Devín v nadmořské výšce 137 metrů. Dosahuje zde šířky 75 metrů a proteče jí průměrně 120 metrů krychlových za vteřinu. Ve Strážnici je průtok zhruba poloviční
- Průměrná hloubka řeky se pohybuje mezi čtyřmi a sedmi metry.
- Řeka Morava odvádí vodu asi z jedné čtvrtiny území ČR
- Není příliš známo, že na řece Moravě leží jedno hlavní město - řeka protéká okrajovými partiemi katastru města Bratislava
- Název Morava vznikal již 1 200 let před Kristem a má původ v kořeni mar - močál, velká voda
- Jméno Morava pro řeku se neobjevuje jen u nás. Rovněž v Srbsku se nacházejí řeky Velká a Západní Morava. Název Morava má také údolí na povrchu planety Mars
- Splavnost pro malá plavidla se strojním pohonem je na řece Moravě docela roztříštěná a není celistvá jako na Labi. Plavební dráha je na několika místech přetnuta nesjízdnými jezy.
- Na posledním úseku toku je na několika místech plavba na motor znemožněna nevyhovujícím profilem dna, množstvím překážek, nebo je podél chráněných území zakázána. Vydat se od nás na plavbu do Černého moře s dospělým plavidlem je nejspíše nereálné. Jedinou cestou k moři lodí tedy zůstává Labe
- Horní polovina toku je vyhledávaná vodáky
- Na třech úsecích nahrazuje splavnost řeky Baťův kanál
- Souvislá linková veřejná doprava je provozována od Otrokovic po proudu, pomineme-li krátký úsek v Kroměříži.
- Největším přítokem Moravy je Dyje. Přestože je její říční systém delší, než tok řeky Moravy, považuje se za její přítok s přihlédnutím pro nižší průměrný průtok (44m3/s). Soutok s Moravou je zároveň trojmezím ČR - Slovensko - Rakousko a nejnižším přirozeným bodem na Moravě
- Koryto řeky Moravy je nejvíce regulované u nás, přesto se na jejím toku nachází dva přírodní úseky s meandry - chráněné území Litovelské Pomoraví a úsek z Hodonína k ústí řeky
- Na řece proběhla v roce 1997 katastrofální povodeň. Zahynulo 50 osob, bylo zničeno přes 2000 domů a 26 mostů. Celkové škody činily 63 miliard korun. V Kroměříži byl naměřen průtok 1034 m3/s (12 železničních cisteren za vteřinu. Průměrný průtok je zde 120 m3/s).
13. 6. 2023 zdroj: svetobeznik.info
ČTVERCOVÉ VLNY JSOU FASCINUJÍCÍ, ALE NEBEZPEČNÝ FENOMÉN
Fenomén čtvercových vln znají především námořníci a z jejich pohledu nejde o nic příjemného. Naopak pro pozorovatele z bezpečného břehu se jedná o fantastickou podívanou. Na první pohled malé vlnky, které se na mořské hladině jeví jako perfektně uspořádané dlaždice, mají takovou sílu, že dokáží plavce nebo surfaře hravě unést na širé moře. Někdy s nimi bojují i velké lodě, které jsou nevyzpytatelnými mořskými proudy sváděny ze správných kurzů.
Když vlna vlnu potká
Čtvercové vlny, nebo také někdy příčné, jsou skutečně zvláštním jevem, který obvykle přichází stejně tak rychle jako odchází. Lehce zčeřená hladina oceánu se promění v malé umělecké dílo, když se v jednom místě, ale pod různými úhly, setkají dva vlnové systémy. Je-li úhel větší než 45°, na hladině se začne vytvářet pravidelná mřížka z vln.
Jev se může objevit kdekoliv. Vlny se totiž pohybují na vzdálenosti stovek kilometrů pod mořskou hladinou. Když se dva systémy těchto vln sejdou v jednom místě, vytvoří se na moři čtvercový vzor. Nejvíce se ale děje pod hladinou, kde spolu dva proudy "soupeří" a dokáží tak způsobit problémy i plavidlům, kterým zkomplikují navigaci. Dokonce bylo zjištěno, že velká část lodních neštěstí má souvislost právě s tímto jevem. Lodě totiž dokáží překonávat velké vlny, pokud na ně narážejí kolmo. V případě vln, které přicházejí z boku, se ale plavidlo rozhoupe a snadno může dojít ke katastrofě.
Rychle z moře ven
Pokud byste se čirou náhodou ocitli v moři, kde se začnou takové vlny tvořit, rychle spěchejte na břeh. I malé vlny mají tendenci táhnout surfaře či plavce od břehu. V jistém případě mohou silné proudy člověka navždy stáhnout pod hladinu. Tyto případy jsou však extrémně vzácné.
24.5. 2023 zdroj: Seznam Zprávy
Zdánlivě koordinované útoky kosatek již vedly k potopení tří plavidel u španělských břehů. Podle vědců může být důvodem pomsta či trauma
Počet interakcí kosatek s námořníky se v posledních letech zvyšuje. Přestože většinou setkání není pro lidi nijak nebezpečné, u španělských břehů kosatky v poslední době potopily už tři jachty.
"Jednou z teorií je, že jedna samice kosatky utrpěla traumatický incident s lodí – 'kritický moment agónie', který ji přiměl k útoku na plavidla," uvedl Alfredo López Fernandez, mořský biolog z University of Aveiro v Portugalsku, píše list The Washington Post. Vědci se domnívají, že útočné chování po tomto "kritickém okamžiku agónie" se šíří mezi populací prostřednictvím sociálního učení.
Většina interakcí lodí s kosatkami u Pyrenejského poloostrova v posledních několika letech byla krátká a způsobila plavidlům minimální poškození, a to se jednalo o stovky případů. Nejméně třikrát však kosatky jachtu potopily, včetně incidentu z počátku května. Tři kosatky dravé zasáhly jachtu v noci na 4. května v Gibraltarském průlivu u pobřeží Španělska a poškodily kormidlo, píše server Live Science. "Byly tam dvě menší a jedna větší kosatka," řekl kapitán Werner Schaufelberger německému časopisu Yacht.
"Ty menší narážely na kormidlo, zatímco ta největší opakovaně narážela do lodi plnou silou ze strany," dodal. Španělská pobřežní stráž zachránila posádku a odtáhla loď do města Barbate, ta se však potopila u vjezdu do přístavu.
Dva dny předtím napadlo hejno šesti kosatek jinou plachetnici plující Gibraltarskou úžinou. Greg Blackburn, který byl na palubě plavidla, byl svědkem toho, jak matka předváděla svým mláďatům, jak zaútočit na kormidlo. "Určitě to byla nějaká forma učení v praxi," řekl Blackburn.
Minulou středu pak nahlásil útok kosatek také britský pár, který se plavil u pobřeží Maroka na menší plachetnici. Podle deníku Daily Mail útok hejna kosatek trval až hodinu. Zvířata narážela na kormidlo a boky lodi. Článek Lopeze Fernandeze v časopise Marine Mammal Science hovoří o dalších možných příčinách útoků kosatek na lodi. Může se jednat o úbytek kořisti či narušení lodní dopravou, avšak údajně nelze vyloučit ani "přirozenou zvědavost kosatek". Text rovněž varoval, že pokud bude situace pokračovat nebo se zintenzivní, může se stát skutečným problémem z hlediska bezpečnosti námořníků, ale také kosatek, které jsou v regionu ohroženy. Kosatky jsou známé jako extrémně inteligentní zvířata schopná naučit jedno druhé určité chování, včetně jednání, které je možné interpretovat jako násilné.
18.2.2023 zdroj: různé, internet
Zajímavosti o Labi
- Délka toku je 1094 km. Na území ČR připadá jen 371 km - 34% z celkové délky. Kdyby, čistě hypoteticky, nám známý rychlík "Rožmberk" jel podél Labe od pramene k ústí, trvalo by mu to s jeho cestovní rychlostí více než 18 hodin. Pěšky by to trvalo 11 dní v kuse
- Splavný úsek pro dospělá plavidla měří 951 km (87% z celého toku). Pokud bychom chtěli naplánovat jednosměrnou plavbu s lodí "Escape" po tomto splavném úseku v našem obvyklém tempu, museli bychom si vzít měsíc dovolenou
- Není až tak neznámé, že pověstným kamenem v botě splavnosti horního Labe je plavební komora Přelouč, která, na rozdíl od místního jezu z roku 1927, stále není dostavěna a v blízké budoucnosti asi ani nebude. Utíná tak zbytek plavební cesty do Pardubic. Jediná další překážka na cestě do Severního moře je nízký stav vody v letních měsících v Děčíně
- Ještě známější je nepřesnost ohledně soutoku Labe a Vltavy. Přestože je Vltava k soutoku delší - 433 km (Labe 255 km), a vodnatější - 150 m³/s (Labe něco kolem 100 m³/s) řece se od Mělníka stále říká Labe.
- Název pochází buď podle germánských zdrojů ze slova řeka, nebo podle jiných zdrojů ze slova bílá. Labe je jediná česká řeka, která nemá ženské jméno
- Nejširší místo na Labi je za Lovosicemi - 320m
- Není úplně pravdou, že Labe ústí do moře v Hamburku. Od Hamburku vede estuár (nálevkovitý tvar ústí), který je mnohdy i 17 km široký a mísí se zde mořská voda se sladkou. Teprve po 100 kilometrech za Hamburkem, u přístavu Cuxhaven, opouští vody Labe pevninu
- Řeku Labe a její ramena překonává na katastru Hamburku 2428 mostů. Hamburk je tak město s největším počtem mostů v Evropě
- Mořský příliv proniká po Labi až 141 km do vnitrozemí
- Na 3,5 kilometrovém úseku u Hřenska náleží levý břeh Německu a pravý břeh Česku
- Labe odvádí vodu z území téměř dvakrát většího, než je rozloha České republiky
- V druhé polovině dvacátého století byl splavný tok Labe hojně využíván k nákladní dopravě. Obzvláště přeprava energetického uhlí z Lovosic do elektrárny Chvaletice (tlačný remorkér a otevřené "vany") byla prestižní záležitostí a snem každého studenta děčínské průmyslovky - budoucího kapitána. V poslední době nákladní doprava na Labi upadá.
- V letech 2002 a 2003 byl potvrzen výskyt lososa obecného na dolním Labi.
- Labe sice neprotéká naším hlavním městem, ale právě v Brandýse má ku Praze nejblíže. Odsud je to do okrajové pražské čtvrti Vinoř jen 6 km. Libeňský přístav na Vltavě je vzdušnou čarou 17 km a je o 14 metrů výše.
- Zajímavý je také výškový nepoměr podélného profilu Labe. Na svých prvních 100 kilometrech ztratí více než 80% své nadmořské výšky. Dalších téměř tisíc kilometrů k ústí se nachází do výšky 200 metrů nad mořem.
21.1. 2023 zdroj: různé, internet
Florentina - největší osobní loď pod českou vlajkou
Byla postavena roku 1981, v roce 2008 byla přestavěna na restauraci a botel.
Je 9 metrů široká a 80 metrů dlouhá. "Naše" Barabarca by se podél ní vyvázala hned šestkrát.
V jejích útrobách se nachází 54 kajut se sto lůžky a restaurace s barem.
Pohání ji jeden hlavní motor Deutz a dva pomocné Caterpillar o celkovém výkonu 1163 kW (přibližně stejný jako u lokomotivy "Zamračené"
V sezóně brázdí Labe i Vltavu mezi Prahou, Mělníkem a Nymburkem. Cena za třídenní plavbu se může vyšplhat i přes 10 000,-Kč
21.1. 2023 zdroj: Nymburský deník https://nymbursky.denik.cz/
- vypadá to na dobré zprávy -
11.11. 2022
Nová přístaviště rostou na Labi i Vltavě.
Pro menší plavidla i výletní lodě
Doslova boom nových přístavišť naplánovalo Ředitelství vodních cest (ŘVC) na letošní a příští rok. Kotviště lodí rostou na dvou největších českých řekách, tedy Labi a Vltavě
"Hotových nebo ve výstavbě je v tuto chvíli deset přístavišť. Dalších patnáct chceme začít stavět příští rok," řekl Deníku ředitel Ředitelství vodních cest Lubomír Fojtů. Ve středních Čechách se to týká na Labi Mělníka, Brandýsa nad Labem, Lysé nad Labem, Nymburka, Poděbrad, Osečka a Kolína. Co se týče Vltavy, vyvazovat své lodě budou moci loďaři v Davli, Kamýku nad Vltavou a Štěchovicích.
V některých městech a obcích vznikají hned dvě přístaviště. Tak tomu bude i v Poděbradech, kde zahájení stavby obou typů přístavišť začalo ve čtvrtek. Na levém labském břehu bude moci kotvit až 14 malých rekreačních lodí. Jen o pár desítek metrů dál u opačného břehu vyroste molo pro výletní a osobní lodě. Ačkoliv samotné molo bude mít délku devět metrů, bude v takovém přístavišti možné zakotvit i s lodí dlouhou 85 metrů. Doplnit zásoby tak bude moci i jedna z největších lodí pohybujících se aktuálně po českých řekách, Florentina.
V sezóně mohou lodě kotvit v přístavištích 48 hodin zdarma a pomocí přístavní karty bude možné z odběrných sloupků čerpat elektřinu a vodu. "Tedy nebudou muset u kabinových lodí běžet všechny přístroje přes noc, jak tomu bylo doposud, ale naopak mohou být všechny vypnuté. Chceme mimo jiné, aby lodě kotvily ekologicky," doplnil Lubomír Fojtů.
O projektech výstavby přístavišť na Labi a Vltavě se mluví už dlouho. Například v Poděbradech smlouvu o výstavbě přístavišť podepisoval někdejší starosta Ladislav Langr v roce 2012. Několikrát už také byly stanoveny konkrétní termíny, ale pokaždé z nich sešlo.
21.1. 2023
Knižní tip:
Achille Campanile Za všechno může kapitán
Humoristický román zachycující následky roztržitosti námořního kapitána
9.11. 2022 zdroj: National Geographic Česko https://www.national-geographic.cz/
JAK VZBOUŘENCI Z BOUNTY ZALOŽILI VLASTNÍ CIVILIZACI ANEB 200 LET NA PITCAIRNU
Ostrov Pitcairn není zajímavý jen svou úžasnou přírodou, ale také tím, kde se na něm vzali lidé. Byli to vzbouřenci z lodě Bounty, kteří zde založili úspěšnou civilizaci.
Naprostá většina obyvatelů Pitcairnu jsou potomci britských námořníků a Tahiťanek. Přestože byly Pitcairnovy ostrovy objeveny už roku 1767, kvůli nepřesné navigaci byly do map zaneseny na špatné místo. Staly se tak ideálním útočištěm pro vzbouřence, jimž hrozil trest smrti. Potomci těchto mužů na Pitcairnu žijí dodnes. Jak to celé začalo?
Rok 1789 byl rokem revolucí. Došlo nejen k francouzské revoluci, která změnila svět, ale také k mnohem menší revoluci na palubě lodi Bounty - ta zase změnila osud ostrova Pitcairn. Celá plavba Bounty byla od začátku prokletá: nepříliš dobře vybraná posádka, netolerantní velicí kapitán poručík Blight - to všechno přispělo ke katastrofě. Poté, co loď opustila idylické Tahiti, došlo ke vzpouře; asi polovina posádky vedená důstojníkem Fletcherem Christianem donutila kapitána nasednout do záchranného člunu a Bounty opustit. Část vzbouřenců se vrátila na Tahiti, ale většina, vedená Christianem, se vydala na Bounty dál. Mladý důstojník si byl dobře vědomý toho, že jakmile se Blight dostane do Anglie, vydá se po stopách vzbouřenců trestná výprava.
Christian měl pravdu; Blight byl sice nepříliš schopný velitel, ale o to lepší námořník. Trestná výprava pak vzbouřence žijící na Tahiti pozatýkala a v okovech dovezla do Anglie. Po Fletcheru Christianovi a zbytku rebelů se však slehla země... Byli totiž na ostrově Pitcairn, jenž byl na mapách o 300 kilometrů vzdálenější než ve skutečnosti.
Když Bounty k Pitcairnu 15. ledna 1790 dorazila, měla na palubě devět anglických námořníků, kteří si s sebou vezli devět tahitských dívek a dalších šest Tahiťanů, z nichž tři měli manželky. Posledním člověkem na Bounty byla malá tahitská holčička - těchto 28 osob založilo na Pitcairnu civilizaci, která přežila až do současnosti.
Ostrov byl v té době neobydlený, většinu zařízení získali osadníci tak, že odstrojili Bounty. Když už jim loď nemohla sloužit, potopili ji, aby na sebe nepřilákali pozornost případných pronásledovatelů. Vrak Bounty leží u pobřeží Pitcairnu dodnes. Pro Fletchera Christiana a jeho komunitu to však znamenalo i symbolické gesto: Není cesty zpět, odsud se už nemůžeme dostat.
Už za krátkou dobu se však ukázalo, že vybudovat civilizaci jen na lásce a svobodě není tak snadné, jak si námořníci představovali. Dvěma největšími problémy se staly spory o ženy a doma pálený alkohol. O této době se ví jen málo, historici vycházejí jen ze vzpomínek těch, kdo tu dobu znali, ze vzpomínek svých prarodičů. Jisté je jen jedno: stále častěji docházelo k hádkám, které končily rvačkami. A protože nožů i střelných zbraní byl dostatek, muži začali umírat... Po čtyřech letech zůstali naživu jen dva: Edward Young a John Adams, všichni ostatní zemřeli násilnou smrtí.
Střih o dalších šest let: na astma umírá Edward Young. John Adams zůstává na ostrově sám s 11 ženami a 23 dětmi - pro někoho by to možná byl sen, pro Adamse se to však stalo spíše peklem. Ukázalo se však, že tento námořník má vůli i sílu společnost měnit. Pro řešení krizové situace se obrátil k jediné knize, kterou znal - k Bibli.
Tam našel inspiraci pro vedení své komunity, začal podle ní učit děti, a dokonce postavil na ostrově školu, kde tuto "minicivilizaci" vedl ke správnému křesťanskému způsobu života.
Když roku 1808 k Pitcairnu dorazila v podstatě náhodou americká plachetnice Topaz, našli zde námořníci fungující křesťanskou společnost. O 6 let později sem dopluly dvě britské fregaty, které se postaraly o to, aby se příběh vzbouřenců i ostrova stal slavným. Britové byli zaskočeni tím, jak dobře společnost založená vzbouřenci funguje; proto ji nechali, ať si dál běží svým životem. Dokonce i poslední přeživší rebel z Bounty John Adams směl na ostrově zůstat. Zemřel 6. března 1829 ve věku 63 let, 42 let poté, co se Bounty vydala na svou neslavnou plavbu.
Jen o dva roky později však komunitu potkala další katastrofa - a opět kvůli něčemu, co bylo míněné dobře. Angličané si mysleli, že potomci Tahiťanů touží po své pravlasti, proto nechali osadníky z Pitcairnu převézt na Tahiti. Jenže generace, která se na Pitcairnu už narodila, neměla protilátky na nemoci zde běžné. Než se směli vrátit zpět na Pitcairn, asi polovina jich zemřela.
Ve své opravdové vlasti se jim skvěle dařilo, dokonce až příliš. Po dalších 20 letech jich bylo na relativně malý ostrov příliš - proto přišlo další přesídlení. Tentokrát na ostrov Norfolk. Dopadlo to však stejně jako minule, touha po Pitcairnu zvítězila a potomci vzbouřenců se vrátili.
2.2. 2022 zdroj: Aktuálně.cz https://www.aktualne.cz/
Loď Endurance je už sto let ztracená v Antarktidě.
Vědci se teď pokoušejí vrak najít
Před více než sto lety si britská královská expedice sira Ernesta Shackletona dala za cíl být vůbec první, které se podaří překonat napříč Antarktidu. Byla ale neúspěšná, protože její loď Endurance uvázla v ledu. Nyní se vědci pokoušejí vrak najít. Fotografie lodi Endurance pořídil v roce 1915 člen posádky a fotograf Frank Hurley."Máme dokumenty, do kterých kapitán lodi zapsal finální polohu. Proto jsme si relativně jistí, že víme, kde se loď potopila," řekl vědeckému serveru Live Science Julian Dowdeswell, který se v nové výpravě vydává po vraku pátrat. "Je to fantastický příběh."
Na základě předchozích průzkumů se vědci domnívají, že by vrak lodi měl být ukrytý v hloubce tří kilometrů pod nerozmrzající vrstvou ledu. Vyplout by měli podle britského deníku The Times koncem tohoto týdne, v době antarktického léta, kdy led není tak tlustý a teploty se pohybují kolem nuly.
Poslední polohu lodi Endurance (Vytrvalost) zapsal její kapitán a novozélandský lodní navigátor Frank Worsley v listopadu roku 1915. Tehdy se dřevěné plavidlo začalo po devíti měsících, které strávilo uvázlé v ledu, potápět. Sedmadvaceti členům posádky nezbylo než doplout na záchranných člunech na blízký ostrov v ledovém moři a doufat v záchranu.
Tu nakonec přivedl sám vedoucí výpravy Ernest Shackleton, který se o pět měsíců dříve vydal s malým týmem hledat pomoc na téměř 1300 kilometrů vzdálených ostrovech Jižní Georgie. Jako zázrakem všichni přežili. Jedinou výjimkou bylo psí spřežení, díky kterému posádka nevyhladověla.
Současná expedice bude mít velmi odlišné podmínky oproti těm, které zažila posádka lodi Endurance. "Vydali se do absolutního neznáma. Neměli předpovědi počasí, neměli satelity, které by jim řekly, jaká je oblačnost. Vydali se tam bez jakýchkoliv informací, do naprosto neznámé země... Myslím, že všichni, kdo se tam nyní vydáváme, máme ohromný respekt k těmto pionýrům," vysvětluje Dowdeswell.
Společně s kolegy z Velké Británie, Jihoafrické republiky a Nového Zélandu využijí drony, aby si mohli naplánovat co nejbezpečnější cestu, a samostatně plovoucí ponorku. Díky ní budou moci lokalizovat polohu vraku bez nutnosti bezprostředně se k ní přiblížit.
Šance na to, že se jim podaří vrak najít, je velká. "Je tam čistší voda, která vytváří potenciálně vhodné podmínky pro výzkum a napomůže i v hledání lodi Endurance," uvedl Donald Lamont, bývalý guvernér Falklandských ostrovů, pro britský deník The Times. "Na Antarktidě ale nemůžete dělat žádné předpovědi, protože podmínky se rychle mění."
Pokud výprava loď najde, chce zdokumentovat její stav. "Jestliže expedice najde vrak, který hledáme, vyfotíme ho a také natočíme," uvedl Dowdeswell pro britský deník The Telegraph. "Nevezmeme z vraku jedinou věc," dodal.
11.1. 2022 zdroj: 100+1 zahraničních zajímavostí www.stoplusjednicka.cz
Ve znečištěných řekách se pstruzi stávají závislými na pervitinu
Kromě hnojiv, pesticidů a léků působí na vodní organismy i drogy, které se v hojném množství dostávají do odpadních vod. O vlivu takových látek na vodní organismy toho přitom stále víme jen málo. Pavel Horký z Karlovy univerzity v Praze vedl mezinárodní tým odborníků s významnou českou účastí, který zkoumal vliv pervitinu, tedy nelegální, ale ve střední Evropě hojně užívané stimulující drogy, na pstruhy obecné. V rámci výzkumu choval po dobu 8 týdnů pstruhy v nádrži, kde byla koncentrace pervitinu stejná jako v některých řekách. Pak těmto pstruhům dávali na vybranou - ryby si mohly "vybrat", zda odplují do čisté vody, anebo se vrátí do vody s pervitinem. Experimenty jasně ukázaly, že pstruzi, kteří strávili dva měsíce ve vodě s pervitinem, se vlastně stali závislými. Čtyři dny dávali přednost vodě s pervitinem před čistou vodou. Tyto ryby byly rovněž méně aktivní ve srovnání s rybami z čisté vody.
V mozku pstruhů z vody s pervitinem byly objeveny stopy pervitinu až deset dní po jejich přemístění do čisté vody.
Pohled na svět zkušeného námořníka Rudolfa Krautschneidera:
15.04. 2021
Suezský průplav
zdroj: víte / nevíte? www.vitenevite.cz
Suezský průplav je 193 km dlouhý
Nachází se v Egyptě a spojuje Středozemní a Rudé moře.
Prochází jím 7% celosvětových dodávek ropy.
Oproti plavbě kolem Afriky se cesta Suezským průplavem například z Perského zálivu do Rotterdamu zkrátí o 42 %.
Předchůdce Suezského průplavu vznikl již ve 13. století př. n. l., když Egypťané propojili Rudé moře a deltu řeky Nil.
Průplav byl několikrát obnoven např. ve 2. století př. n. l. za egyptského krále Ptolemaia II. nebo počátkem 2. století římským císařem Traianem.
O prokopání průplavu se zajímal Napoleon Bonaparte roku 1799. Dal vypracovat studii, která mylně uvedla, že rozdíl hladin obou moří je asi 9 metrů.
Projektant průplavu - rakouský inženýr Alois Negrelli také mimo jiné navrhl Karlínský viadukt v Praze.
Stavba novodobého průplavu byla zahájena 25. března 1859. Všechen materiál se přivážel z Evropy. Vodu a potraviny přiváželo až 1 800 velbloudů.
Zpočátku dělníci hloubili průplav ručně, vytěžený materiál se přenášel v koších. Teprve postupně vznikaly parní bagrovací lodě a mechanické transportéry.
Stavba probíhala 10 let.
Na stavbě se vystřídalo asi 1,5 milionu pracovníků.
Díky posledním úpravám a dostavbě nového úseku, jemuž se říká Nový Suezský průplav, se mohou plavidla pohybovat současně v protisměru a není nutné využívat výhybny. Trasa navíc nezahrnuje ani jedno zdymadlo, jelikož hladiny obou moří dělí zanedbatelný výškový rozdíl.
Kapacita průplavu je nyní cca 97 lodí denně.
V úterý 23. března 2021 byl Suezský průplav zcela zablokován velkou kontejnerovou lodí Ever Given.
Průměrný jednorázový poplatek za proplutí činí asi 300 000,- amerických dolarů
20.1. 2021
Telegraf z Titanicu předmětem rozepře
převzato z: https://ct24.ceskatelevize.cz/
Vrak Titanicu leží v hloubce přes tři a půl kilometru pod hladinou Atlantského oceánu. Podle odborníků se století strávené ve slané vodě projevuje na vraku čím dál výrazněji. Během příštích tří desetiletí by se podle některých odhadů mohl úplně rozpadnout. I proto se společnost RMS Titanic rozhodla vyzvednout ve své době moderní bezdrátový Marconiho telegraf, kterým posádka parníku vysílala zprávy o své poslední plavbě i volání o pomoc.
"Telegraf je na skutečně nebezpečném místě. Jsme přesvědčeni, že se brzy zhroutí. Tím bychom o Marconiho telegraf přišli navždy," říká ředitel RMS Titanic Bretton Hunchak.
Podle něj jeho společnosti nejde o zisk, jelikož investice do záchrany telegrafu přesáhnou možné výdělky z jeho vystavování. Hunchak však tvrdí, že každá generace potřebuje symbol, který legendu o Titanicu pomůže udržet při životě.
"Myslím, že Marconiho telegraf je impuls pro příští generaci. My měli Jamese Camerona a jeho Titanic. Ten už je ale pro dnešní děti ztracený," míní.
Jenže plány na vyzvednutí přístroje budí vášně. Telegraf by se sice dočkal záchrany, akce by se ale neobešla bez poničení vraku. Proti zásahu se postavila řada vědeckých institucí, archeologů a přímo i britská a americká vláda.
"Nedozvíme se nic nového. Existují úplně stejné Marconiho telegrafy, které jsou k vidění v muzeích po celém světě. Můžete si je prohlížet a učit se, aniž byste museli jít do vraku a poničit ho," tvrdí poslanec britského parlamentu za Belfast Gavin Robinson.
Společnost RMS Titanic zatím spravuje a vystavuje pět tisíc artefaktů vyzvednutých z vraku slavného parníku. Každý další předmět podle ní přidává další střípek do mozaiky. "Cílem bylo vždy dosadit nějaké povahové rysy každému cestujícímu na pamětní listině. To z nich totiž dělá něco víc než jen jména," dodává ředitelka sbírek RMS Titanic Alexandra Klingelhoferová.
20.1. 2021
Zajímavosti o velrybách
- Mládě plejtváka obrovského vypije za den až 230 litrů mléka, které obsahuje 50% tuku
- Plejtváci spí ve vodě ve stoje ocasem ke dnu
- Mozek vorvaně váží až 10 Kg a je tak největším mozkem vůbec
- Velryby občas někoho adoptují. Je znám případ, že se ujaly delfína, kterého jeho vlastní hejno odmítlo
- Vzácná látka ambra vzniká v trávicím traktu vorvaně. Její účel není dodnes spolehlivě znám. Čerstvá ambra je vylučována s trusem a nepříjemně zapáchá. Postupem času se její aroma mění. Je velmi ceněna v parfumerii a potravinářství. Občas ji moře vyvrhne na břeh. Šťastný nálezce může 1 kilogram velrybího výměšku prodat za více než 1 milion korun
- Nejhlubší zaznamenaný ponor vorvaně byl 2250 metrů pod hladinou
- Nejdelší zaznamenaný ponor velryby na jeden nádech trval 3 hodiny 42 minut (vorvaňovec zobatý)
23.6. 2020
zdroj: G.cz
Jak jsme byli kapesní námořní velmocí bez moře
5 zajímavostí o českém námořnictvu
Česká republika a před ní i Československo se mohly pyšnit ledasčím, ale moře to nikdy nebylo. Daní za to, že naše země leží v samém srdci Evropy, je to, že si co do vodních ploch musíme vystačit s jezery, rybníky a řekami. To ale nebránilo tomu, že i u nás existovalo námořnictvo.
To válečné během nedlouhé existence dokázalo zvítězit v jediné bitvě, které se účastnilo a to obchodní pak bylo svého času největší flotilou státu bez vlastního moře na světě. Smutný konec české námořní plavbě pak přinesla divoká devadesátá léta. Co byste měli o českém námořnictvu vědět?
Po rozpadu Rakouska-Uherska Československo jako jeden z nástupnických států sice podědilo něco málo z někdejších císařských lodí, ale o plnohodnotném válečném námořnictvu rozhodně nemůže být řeč. V zásadě se československá válečná flotila omezovala pouze na říční plavidla a sestávala z různých hlídkových a strážních lodí, několika málo dělových člunů a minonosky. Největší lodí pak byla hlídková loď Prezident Masaryk.
Různým počtem různých lodí československá armáda disponovala mezi lety 1918-1939, kdy byly součástí 4. ženijního pluku. Po druhé světové válce došlo v Bratislavě k vytvoření 14. ženijního praporu s lodní a minovou rotou. Ten se následně stal součástí 52. pontonového pluku. V jeho rámci působila lodní rota, kterou tvořila četa bojových člunů a četa minových člunů. V roce 1957 byla rota reorganizována na rotu říčního zatarasování a o dva roky později byla jednotka zrušena. K reálnému nasazení lodí nikdy v historii nedošlo.
O skutečném československém válečném námořnictvu jak již bylo řečeno nemůže být řeč. Přesto by ale bylo nefér nezmínit poněkud neoficiální námořní jednotku, která se živelně zformovala v rámci legií na ruské frontě v průběhu první světové války. Námořní oddíl československých legií se zformoval v roce 1918 ve Vladivostoku a disponoval dvěma parníky a ledoborcem. Sloužil většinou k dopravním a zásobovacím účelům, ale zúčastnil se i jedné bitvy.
16. srpna 1918 došlo k bitvě na Bajkalském jezeře, která byla jedinou bitvou v níž českoslovenští námořníci bojovali pod vlastní vlajkou. Zde legionáři s trojicí houfnicemi ozbrojených lodí Sibirjak, Burjat a Feodosia provedli výsadek do týla bolševiky okupovaného přístavu, jeden parník Sovětů potopili a zbylé donutili k útěku. Dá se tak s lehce ironickým úsměvem konstatovat, že Československo čistě statisticky vzato bylo jedinou zemí se 100% úpěšností své válečné námořní flotily.
Československé válečné loďstvo sice nikdy nezazářilo, ale to rozhodně nemůžeme říct o námořní flotile obchodní. Mezinárodní akciová společnost Československá námořní plavba byla založena v roce 1959. Československo využilo toho, že i jako stát bez mořského pobřeží mohlo provozovat námořní plavbu. Rejstříkovým přístavem byla Praha, nicméně československé lodě měly pronajatá místa v přístavech v Hamburku a Štětíně. Důvodem úspěchu československé obchodní flotily bylo i to, že v té době nebyla Čína členem OSN a nesměla tak provozovat vlastní námořní lodě. Mnoho z těch českých tak bylo vystavěno na objednávku a z peněz Číny, ale provozováno pod naší vlajkou.
Obchody s Čínou, ale i například z Kubou udělaly svého času z Československa stát bez moře s největší námořní flotilou obchodních plavidel na světě. Lodě pro naší flotilu byly stavěny v Jugoslávii, Polsku, Bulharsku nebo Japonsku a během existence se jich pod československou vlajkou vystřídalo několik desítek. Některé dostalo Československo jako protihodnotu: například loď Kladno za vytěžený antracit ve Vietnamu nebo do té doby největší moderní loď Vítkovice za vytěženou železnou rudu v Etiopii. Před sametovou revolucí čítala flotila 14 lodí. Českoslovenští námořníci a kapitáni navíc byli pro své schopnosti ceněni a nebylo výjimkou, že ostatní státy ty nejlepší přepláceli, aby přešli do jejich služeb.
Pád komunismu přinesl zlaté časy pro většinu národa, ale bohužel ne pro československou a následně i českou námořní flotilu. Divoká devadesátá léta s sebou přinesla i kupónovou privatizaci, která se stala posledním hřebíčkem do rakve námořní plavby. V roce 1992 po první privatizační vlně se vlastníky staly společnosti FINOP, Čechofracht, asi 50 privatizačních fondů, restituční fond a asi 20 tisíc držitelů investičních kuponů a zaměstnaneckých akcií. Do roku 1995 se tehdy už České námořní plavbě dařilo, kupovala a provozovala nové lodi a investovala do několika servisních, obchodních či plavebních dceřiných společnostech, z nichž některé byly určeny k provozování jednotlivých lodí.
Druhé privatizační vlny se rozhodl chopit nechvalně proslulý Viktor Kožený. Majoritním akcionářem se stala jeho společnost Stratton Investments spojená s podvodnými Harvardskými fondy. Události pak nabraly rychlý spád. Nákup České námořní plavby se ukázal být obřím tunelem, společnost musela prodávat jednotlivé lodi a i po prodeji celé flotily se ocitla v gigantické ztrátě. Většina nových vlastníků lodí namísto českých posádek nasadila na lodi mnohem levnější posádky ze zemí třetího světa. Na některých lodích ve vlastnictví německého rejdařství MST se ale stále plaví ryze české posádky. Bohužel ale již pod cizí vlajkou.
Nemá cenu si cokoliv nalhávat. Přiznejme si realitu, že česká námořní flotila je mrtvá a tím, kdo ji zabil byla divoká privatizace. Kromě smutných vzpomínek pamětníků slavných časů dnes námořní plavba přežívá snad už jen v hlavách recesistů. Například Lidové noviny na apríla uveřejnily zprávu o tom, že Česko se chystá investovat 60 miliard do výstavby letadlové lodi Tatíček Masaryk. Ač datum nasvědčovalo tomu, že se jedná o vtípek, našlo se dost lidí, kteří byli ochotní falešné zprávě uvěřit.
Je ale obnova českého loďstva skutečně utopií? Vzhledem k tomu, co s ním napáchala privatizace, tak bohužel nejspíše ano. I zde ale platí ono známé nikdy neříkej nikdy. NATO po členských státech vyžaduje větší investice do obrany a myšlenka alespoň malých obranných lodí, které by doprovázely obchodní plavidla jako ochrana před piráty a teroristy není zas až tak úplně nesmyslná. Historie ukázala, že ač jsme národem "suchozemských krys", tak jako námořníci si dokážeme získat věhlas a úctu. Třeba se ještě jednou dočkáme.
9.6. 2020
Jak vznikl grog
Existují
minimálně dvě historky, které vysvětlují původ grogu. V obou hraje hlavní roli
anglický viceadmirál Edward Vernon. Vernon měl přezdívku "Old Grog". Nosil
totiž často pláštěnku z grogrénu, hrubé látky z hedvábí a vlny. A proč se mu
připisuje autorství tohoto lahodného moku? Od 17. století fasovala na lodích Royal Navy posádka lodní příděl rumu. Dávka
byla zřejmě příliš velká, a tak byla posádka často opilá a postrádala
disciplínu. První z legend vypráví o tom, že právě Old Grog nakázal rum ředit
vodou. A protože Britské ostrovy leží v chladných vodách, byla to voda horká.
Později se přidala ještě limetková šťáva (ta byla skvělou prevencí kurdějí),
cukr a slavný nápoj byl na světě.Druhá legenda nabízí mnohem pragmatičtější vysvětlení. Když se královské
loďstvo přesouvalo do horkého Karibiku, potýkalo se s rychlou kazivostí čerstvé
vody. Voda v dřevěných sudech začala v teplém a vlhkém podnebí rychle zapáchat.
A je tu zase slavný Old Grog Edward Vernon, který rozhodl, že do vody přidá
alkohol a tím její zkáze zabrání. V Karibiku je rum levný a dostupný, a tak byl
jasnou volbou. Grog byl tedy původně rum ředěný vodou v poměru 1:1.
Dnes už grog znají po celém světě a už dávno neplatí, že musí být z rumu.
A co na grog říkají klasici?
"Grog musí být tak silný, aby když někdo spadne do moře, přeplaval celý kanál La Manche. Po slabým grogu se utopí jako štěně." Jaroslav Hašek český satirik a spisovatel
Tak na zdraví a brzy nashle na moři!
24.5. 2020
zdroj: Škola jachtingu NYS https://www.skolajachtingu.cz/cz/
Muž přes palubu!
Nácvik situací "Man over board" je součástí každého praktického kurzu...
...Co však dělat, když se do téhle situace dostaneme sami? Vědomosti ohledně toho, co se bude dít s vaším tělem v takové situaci, vám mohou zachránit život.
Po ponoření se do studené vody proběhne několik procesů, které vrcholí přibližně po 30 sekundách a trvají zhruba 2-3 minuty:
- Zvyšuje se frekvence dýchání.
- Tato hyperventilace způsobí v prvních chvílích nevolnost a zmatek.
- Ve vodě, jejíž teplota je nižší než 15 stupňů, může první nechtěný hluboký nádech způsobit vdechnutí vody.
- Schopnost zadržet dech se sníží na méně než 10 sekund.
- Kvůli zachování tělesné teploty se na úkor periférních částí těla většina krve soustřeďuje v blízkosti životně důležitých orgánů. Toto má za následek zvětšení tlaku na srdce, který může vést až k infarktu.
Můžete si představit, jakou paniku tyhle symptomy vyvolají u člověka, který právě přepadnul přes palubu. Když jste však o nich varováni předem, víte jak důležité je počkat první 2-3 minuty než se vám zklidní dech a po tuto dobu se jenom chránit před vdechnutím vody a nepokoušet se nikam plavat. Lidé nezvyklí na studenou vodu mohou tyto symptomy zažít už při teplotě 25 stupňů. I podzimní plavba v Chorvatsku je z tohoto hlediska potenciálně nebezpečná.
Základní pravidla jak se v této situaci chovat jsou:
- Jelikož budete lapat po dechu a zrychleně dýchat, chraňte si dýchací cesty před vodou.
- Vaše srdce bude bít rychleji, takže se nesnažte plavat. Snažte se uklidnit než se reakce vašeho těla stabilizuje.
- Tyto symptomy budou nejhorší v prvních 30 sekundách ve vodě, do třech minut ale odezní.
24.5. 2020
zdroj: https://www.yachting.com/cs
Ponořte se do tajuplného světa námořnických zvyků a pověr
Lodě se po mořích plaví už tisíce let. Jsou svérázným a uzavřeným světem uprostřed nádherného a občas i krutého oceánu. Život námořníků býval těžký, a i proto na lodích vznikala řada obyčejů, zvyků a tradic.
Ty praktické se postupem času staly nedílnou součástí námořního práva, některé historické upadly v zapomnění a z jiných se staly pověry, které dnes budí už jen úsměv nebo je dodržujeme a už nevíme proč. Ponořme se teď spolu na chvíli do tajuplného světa starých zvyků, legend a pověr a ty nejznámější si připomeňme!
Kdy vyplout a co na lodi nedělat?
V pondělí se nevyplouvá. A co v pátek?
Odpradávna na moři platilo, že pondělí je nešťastný den a v pondělí se nevyplouvá. I současní jachtaři tento zvyk dodržují. Víte proč? V pondělí se totiž v hluboké minulosti vyplácelo. A to doslova a do písmene. Přestupky předchozího týdne řešil bocman nebo jeho pomocník s karabáčem v ruce.V některých kulturách je za smolný den považován pátek. V pátek ale můžete plout, jen byste neměli vyplouvat. Odpradávna na moři platilo, že v pondělí se nevyplouvá
Pískot přivolává bouři
Na lodích je také zakázáno pískat. Protože kdo píská, zpochybňuje a provokuje samotný vítr. A ten se brzy pomstí větrnou smrští nebo bouří. Pouze lodní píšťalka má výjimku. Bouři ale prý spolehlivě zažene podkova na stěžni.Co nosí smůlu
Pověr a zvyků, kterými je opředen život na lodi, je víc než vln na moři. Třeba že se na palubu lodi vstupuje zásadně pravou nohou. Nebo že bychom na lodi neměli vozit banány, které přivolávají smrt. Anebo že stříhání nehtů a vlasů při plavbě zlobí Neptuna a nosí smůlu.Kde jsou duše mrtvých námořníků?
Na lodi se neťuká a přípitek má svá pravidla
Na palubě lodi se při přípitku neťuká skleničkami, abychom neprobudili a nerušili mrtvé námořníky. Při plavbě pak nosí smůlu.Na lodi se připíjí vždy vsedě a nevstává se. Tento zvyk má svůj původ v dobách velmi vzdálených. Zkuste si vstát v těsné kabině s pevně zabudovaným nábytkem kolem zkosených stěn plachetních lodí a houpající palubou pod nohama.
A první přípitek před plavbou samozřejmě patří do moře, odlévá se bohu moří. Ať už je to Neptun, Poseidon nebo třeba severský Njörd.
K přípitku se váže ještě jeden zvyk, který už před lety hezky popsal kapitán Jan Hošek, velitel řady námořních lodí:"Před dávnými lety se v důstojnických jídelnách denní dávka rumu nebo tropického vína pila před hlavním jídlem s přípitkem, který pronášel služebně nejstarší důstojník. Ale co si měl stále vymýšlet? A tak se během doby ustavil systém přípitků na každý den v týdnu. Zněly asi takto: Pondělí: "Za vlast!"
Úterý: "Na naše matky!"
Středa: "Na nás!"
Čtvrtek: "Na krále!"
Pátek: "Na domovský přístav!"
Sobota: "Na milenky a ženy!"
Neděle: "Za ty, kdo jsou na moři!" Tradice přípitků v jídelně dávno zanikla, ale některé přípitky zůstaly."
Proč nás rackové varují před bouřemi?
Následující legenda pochází z drsných míst divokých skal, bouří, mlh a proudů - ze severního Skotska.Když zemře námořník na moři a jeho tělo se nemůže vrátit na zem, změní se prý jeho duše v racka. Poletuje pak u rodných břehů a pozorně sleduje plavby lodí. Když se přiblíží nebezpečná bouře, volá na své živé druhy a snaží se je tímto křikem varovat.V legendách ale bývá ukrytý i velký kus pravdy. Zkuste někdy před bouří racky pozorovat. Dřív, než ji oznámí moderní přístroj, cítí ji často rackové. Stahují se k zádi lodi a křičí jinak než obvykle. Na lodi proto od nepaměti platí zákaz lovit a střílet racka.
Jiné zvyky připisují stejnou roli také delfínům nebo albatrosům.
Původní Sirény měly od pasu nahoru ženské tělo a od pasu dolů ptačí. Kouzelně zpívaly a svým neodolatelným zpěvem vábily námořníky ke svému ostrovu, kde na ně číhaly nebezpečné útesy. Později se Sirény z ostrovů přestěhovaly do moře a spodní část těla se změnila na rybí. A od té doby jsou na světě mořské panny.
Byly prý už hodnější, ale čas od času za nimi někdo skočí do moře. Proč jsou námořníci ke skoku do moře vábení, je ale zahaleno tajemstvím. Při dlouhé plavbě se proto raději nedoporučuje postávat osaměle na zádi a hledět do vln. Zvláště večer ne. A pozor, v oblasti Trinidadu a Tobaga je moře obývané mořskými muži. Ti prý ale dokážou plnit různá přání.Víte, kdo je je Davy Jones? Je to takový podivný pidimužík z hlubin moře, který všemožně škodí na lodi. Když se na lodi něco stalo s lidmi nebo výstrojí a nikdo za to nemohl, svedla se vina právě na něj.
Proč staří mořští vlci nosili náušnice? Protože věřili, že jim to zlepší zrak a také proto, že díky tlakovým bodům v uchu mírní mořskou nemoc. Kromě toho zlatá náušnice zaručovala řádný pohřeb. Jednoduše proto, že pokud byla mrtvola vyplavena na pobřeží, pokryla náušnice náklady s pohřbem spojené.TetováníNámořníci často měli tetování. Populární byla ta s tématem kuřat a prasat na nohou. Pomáhalo prý přežít ztroskotání.Častým motivem tetování je i kotvaA jak vypadá námořnický ráj?Život na lodi býval drsný, a tak bylo těžké motivovat námořníky ke službě na lodi. Proto vznikla povídačka o tom, že námořníkům, kteří na moři přijdou o život, je vyhrazeno místo v pravém námořnickém ráji. O tom, jak vypadá, věděl také kapitán Hošek:"Žádná voda, jen zelené louky se táhnou do dáli. Vzduchem se nese hudba, uprostřed stojí bar, kde co hrdlo ráčí nalévají mladé barmanky. Spoře oblečené tanečnice skotačí kolem a svádějí nestárnoucí mariňáky, aniž žádají slibu manželského či jiných závazků. Běda, když nespokojeny ztichnou, to dole zabouří moře."
Námořníkům, kteří na moři přijdou o život, je vyhrazeno místo v pravém námořnickém ráji